Remington Mosin-Nagant:

U.S.A. -(AmmoLand.com)- Pušky Mosin Nagant, je jen málo střelců, kteří nevědí, co jsou zač, nebo obecnou historii zbraně, která vyzbrojila nejprve carskou ruskou armádu až po sovětskou armádu a i nyní stále v nějaké formě slouží v různých zemích světa. Mezi tím Finsko, Čína, Polsko a desítky dalších zemí skončily u používání jedné z forem Mosin Nagant buď ruského původu, nebo vlastní výroby. V případě Finska převzali zbraně ruské výroby a vylepšili jejich konstrukci tak, že se z utilitární pušky navržené tak, aby prostě fungovala, stala jedna z nejpřesnějších pušek, které se kdy používaly v boji.

Rusko a Sovětský svaz vyrobily v průběhu desetiletí jen Mosin Nagantů v různých modelech a iteracích asi třicet sedm milionů kusů a počet válek a konfliktů, v nichž se účastnily, byl ohromující. Dodnes je pravděpodobné, že v rukou nějakého vojáka nebo milicionáře z třetího světa najdete dobře použitý Mosin Nagant, který je stále provozuschopný a připravený k boji. Kdo ví, kolik jich může být v nějaké jeskyni v Afghánistánu, v nějaké africké vesnici nebo v džungli v jihovýchodní Asii? Pušky Mosin Nagant jsou doslova ve všech koutech světa a jsou tam už velmi dlouho.

Nakupujte pušky Mosin-Nagant online:

Remington vyrobil v letech 1915 až 1917 necelých osm set padesát tisíc pistolí, přičemž do ledna téhož roku jich do Ruska dorazilo jen něco přes sto třicet tisíc, a ze sedmi set sedmdesáti tisíc pistolí vyrobených Westinghousem se čtvrt milionu z nich dostalo na místo určení v době, kdy byla následující měsíc svržena carská vláda. Vypuklo období chaosu a v době, kdy se bolševici ujali vlády, nedodrželi smlouvu se společnostmi Remington a Westinghouse a tvrdili, že zbraně jsou nekvalitní, což sotva byla pravda.

Zrušení smlouvy bylo pro Remington i Westinghouse obrovskou ranou, a kdyby se do věci nevložila americká vláda a neodkoupila zbytek zbraní z jejich zásob, obě společnosti by s největší pravděpodobností zkrachovaly. I tak ale Remington kvůli celému fiasku přišel o velké množství peněz.
Dodávky do Ruska se zpomalily téměř na nulu, a když v zásobách zbylo něco přes dvě stě tisíc zbraní, začaly je USA přesouvat k jednotkám Národní gardy a různým státním milicím a další byly použity k testování. V červenci 1918 americká armáda označila M1891 jako ruskou třířadou pušku ráže 7,62 mm. Byly označeny znakem „hořící bomby“, americkým orlem nebo jinak.

Vedení americké armády těmito zbraněmi jen pohrdalo a s radostí se jich zbavovalo, když to šlo. V listopadu 1918 jich bylo sedmdesát sedm tisíc předáno vznikajícímu Československu. Tyto zbraně putovaly přímo z továrny Remington v Connecticutu do Vladivostoku přes kanadský Vancouver. Některým z těchto zbraní se skutečně podařilo dostat do českých legií, které bojovaly proti bolševikům, zbytek z Vladivostoku v průběhu let zmizel, některé byly zničeny, jiné údajně skončily v rukou jiných mocností, proslýchá se, že mnohé skončily v Číně, ale tyto zbraně zřejmě ztratil čas.

Naproti tomu další z M1891 americké výroby skončily v Rusku v Archangelu v rukou amerických vojáků, kteří tam byli vysláni, aby se pokusili zasáhnout mezi komunisty a těmi, kdo byli stále věrní starým carským pořádkům. Nakonec tam tyto zbraně zůstaly, když se americká vojska v roce 1920 stáhla.

Přibližně pět tisíc pušek M1891 americké výroby skončilo po první světové válce v Mexiku v rámci obchodu se zbraněmi mezi Spojenými státy a zemí, která zoufale potřebovala zbraně při všech svých vnitřních problémech způsobených neustálými boji jejich revoluce.
Některé z pušek Remington & Westinghouse skončily ve Finsku jiné ve Španělsku, aby bojovaly v občanských válkách uvnitř těchto zemí. Nikdo přesně neví, kolik jich skončilo na těchto místech, mnohé v průběhu desetiletí pronikly zpět do Spojených států, některé v nezměněné podobě, ale mnohé byly v té či oné podobě upraveny. Zbraně z Finska obvykle končily s písmeny „SA“ vyraženými na pažbě a španělské zbraně končily s náhradními pažbami s jejich vyražením „MP“ nad číslem „8“. O některých zbraních americké výroby se podle mužů z XV. mezinárodní brigády, jinak známé jako „Brigáda Abrahama Lincolna“, říkalo, že po svém pobytu na jih od hranic přišly z Mexika zabalené v mexických novinách. Těmto v Americe vyrobeným M1891 se přezdívalo mexické.
Více v Americe vyrobených Mosinů bylo odprodáno společnostem vyrábějícím přebytky, především firmě Francis Bannerman & Sons. Firma Bannerman’s jich mnoho předělala na ráži .30-06 a sportovně upravila, takže se z nich staly lovecké pušky, některé byly ponechány v původní podobě a jednoduše prodány jako přebytky. V průběhu let se objevovalo stále více amerických pušek Mosin Nagant, které se nacházely na nejpodivnějších místech s podivnými označeními a stejně jako jejich bratři ruské výroby sloužily ve vzdálených zemích v nejpodivnějších bojích, o čemž vypovídaly jen jizvy.

Nedávno jsem našel Mosin Nagant vyrobený firmou Remington s několika takovými jizvami. Byl vyroben v roce 1917 a byl z velké části celý původní, až na několik značek, které nedokážu úplně rozluštit. Někdy v průběhu života jí bylo vyměněno původní přední hledí za hledí ve stylu M91/30, ale hlaveň si ponechala původní délku 31,5 palce. Zadní muška je stále osazena v aršinech, což je měrná jednotka stará několik století a používaná v carském Rusku. Později vyráběné Mosiny Nagant, jako například 91/30, měly zadní mířidla měřená v metrech. Jeden aršin je přesně dvacet osm palců, takže sto aršinů je sedmdesát sedm metrů. Je třeba si na to trochu zvyknout.

Přední pás hlavně nese ražbu Iževsk, takže lze s jistotou říci, že tato zbraň strávila v určitém okamžiku nějaký čas v Rusku. Odtud je kdo ví jaká jistota, na levé straně pažby a vnější straně zásobníku byla vyražena podivná řada čísel. Není to číslo sociálního pojištění ani identifikační číslo amerického vojáka, opět je to záhada. Tu a tam jsou ještě nějaká další razítka a značky, jedno, které vypadá jako polské „y“, a další na pažbě, o kterém se dá jen hádat. Musím věřit, že tato konkrétní puška si během svého života užila dost zámořských cest. Vývrt a drážkování jsou u této pušky vynikající, zajímalo by mě, jestli tato zbraň strávila více času na stojanu než v terénu nebo možná někde na stráži.

Blíže k domovu jsem si vzal na střelnici Remington M1891 s přebytečným ruským střelivem, které bylo vyrobeno v roce 1982, a s náboji Brown Bear 174 grain FMJ. Nejprve jsem si na 50 yardů postavil jednoduchý siluetový terč a přebytečné střelivo střílelo trochu nízko, ale seskupovalo se v pořádku. Druhých pět výstřelů bylo ze střeliva Brown Bear a trefilo se téměř do bodu záměru a dalo mi mnohem těsnější skupinu.

Poté jsem přesunul terč zpět na 100 yardů a opět puška střílela téměř do bodu záměru se střelivem Brown Bear, až na jednu mušku. Spoušť na tomto Mosinu byla velmi příjemná a akce fungovala stejně hladce od začátku a až do konce, kdy jsem skončil, u Remingtonu se vůbec nevyskytly případy zaseknutí závěru. Spoušť na této zbrani je natolik příjemná, že mě napadlo, jestli na ní někdy někdo nepracoval. Měl jsem v ruce několik pušek M91/30 ze sovětské éry a jejich spouště byly mnohem zrnitější a zdálo se mi, že mají delší chod než tato zbraň.

Také zpětný ráz byl u Remingtonu 1891 velmi příjemný, dlouhá hlaveň a hmotnost pušky ho pomohly pohltit a mohl jsem bez rozmýšlení vystřílet mnohem více nábojů. Jelikož jsem v minulosti vlastnil starší M1891, mohu říci, že tato zbraň byla příjemnější na střelbu v podstatě ve všech ohledech. Pokud byla tato zbraň přepracována, někdo určitě věděl, co dělá, protože příšernou pověst standardních Mosin Nagantů nelze na tuto zbraň v žádném případě aplikovat.

Pušky Mosin Nagant americké výroby jsou jedinečným kusem historie palných zbraní. Pušky M1891 vyráběné firmami Remington a Westinghouse byly vyrobeny proto, aby pomohly zachránit cara, místo toho však pokračovaly v boji po ruské revoluci a mnohé z nich nakonec sloužily těm, kteří ho pomohli sesadit a vyhladit celý rod Romanovců. Měly být použity na východní frontě a místo toho skončily v konfliktech po celém světě, jen aby se mnohé z nich vrátily domů jako marnotratní synové a měly o čem vyprávět. Pokud chcete vojenskou pušku nejen na střelbu, ale také do sbírky, která má bohatou historii, nemusíte hledat nic jiného než pušky Mosin Nagant americké výroby.

O Davidu LaPellovi

David LaPell je již třináct let příslušníkem nápravné služby u místního šerifa. Více než dvacet let je sběratelem starožitných a historických střelných zbraní a vášnivým lovcem. David již deset let píše články o střelných zbraních, lovu a westernové historii. Kromě toho, že má vášeň pro historické zbraně, je také fanouškem starých nákladních automobilů a píše články i o nich.