Articles

Přesuňte se, Bellarmine. Pro františkány je dnes svátek sv. Františka

Dnes má svátek svatý Robert Bellarmín (zemř. 1621), významný jezuitský biskup a teolog. Nebo ne?“

Se vší úctou k mým jezuitským bratřím a univerzální církvi, pro kterou je dnešní den památkou svatého Roberta Bellarmina, slaví celosvětová františkánská rodina vždy 17. září svátek Stigmat svatého Františka. Vždycky mi to připadalo jako trapná oslava, alespoň na první pohled. Zdálo by se, že františkáni na celém světě oslavují pět ran, oslavují bolest a utrpení, o kterých víme, že doprovázejí to, co je někdy označováno za velkou milost nebo dar od Krista. A zůstává trapné a dokonce podivné, pokud zůstaneme fixováni na rány po ukřižování, které se objevily na Františkově těle.

Ale tento svátek má ve skutečnosti jen málo společného s těmito ranami jako takovými.

Svátek stigmat je spíše, alespoň z teologického hlediska, mnohem komplexnější a robustnější oslavou. To, co vidíme, když se podíváme blíže za sporné dějiny hagiografie a lékařského bádání (o pravdivosti zpráv o stigmatech bylo napsáno mnoho studií, naposledy kniha Solana Benfattiho Pět ran svatého Františka ), není otázkou toho, co se objevilo na vnější straně Poverella, chudáka z Assisi. Místo toho jsme vyzváni, abychom pozorněji nahlédli dovnitř, do vnitřního života křesťanského učedníka, který si nepřál nic jiného než jít v Kristových stopách.

To je jádro svátku – poznání, že to, co se na Františkově těle objevilo navenek, odráželo jeho vnitřní shodu s žitým příkladem Ježíše Krista.

V závěru Benfatti píše:

Je třeba pochopit, že Františka nikdy nenapadlo vybírat si aspekty Kristova života, do kterých by se oblékl, ale zvolil si něco, co je, řekl bych, mnohem těžší, protože je v tom mnohem méně kontroly: rozhodl se prostě následovat. František se rozhodl postupovat krok za krokem v Pánových stopách, což je, jak říkám, nebezpečné, protože kdo může vědět, kam to povede? (s. 236, zvýraznění v originále)

To je jádro slavnosti – poznání, že to, co se na Františkově těle projevovalo navenek, odráželo jeho vnitřní shodu s žitým příkladem Ježíše Krista.

Tak často jsme lidé, kteří soudí podle zevnějšku – jak se kdo obléká, jak nebo čím mluví, kde kdo žije, co kdo dělá atd. Jak nám však Písmo neustále připomíná, Bůh soudí to, co je uvnitř a v našem srdci. Svátek sv. stigmat je oslavou křesťanského života žitého co nejplněji a nejautentičtěji. „Milost“, která byla Františkovi dána, nebyla nějakým náhodným břemenem nebo podivnou vedlejší nemocí, je to vizuální a tělesné zobrazení toho, co může typicky vidět jen Bůh – pokřtěný člověk, který žil tak plně, jak jen mohl, nesoucí podobu Krista.

V tento sváteční den vyzývám všechny lidi – františkány i ostatní – aby se podívali do svého nitra a zjistili, jak každý z nás nese nebo nenese Kristovy stopy ve svých myšlenkách, slovech a skutcích. Možná nepřijmeme Kristova znamení v podobě pěti ran, ale určitě bychom mohli – a měli bychom – zviditelňovat Kristovu přítomnost všemi ostatními způsoby.

Šťastný svátek!

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.