Articles

Kristin Neff: The Space Between Self-Esteem and Self Compassion at TEDxCentennialParkWomen (Transcript)

shares
  • Share
  • Tweet
  • Pin
Kristin Neff

Podívejte se a přečtěte si celý přepis přednášky profesorky Kristin Neff na TEDx:

Poslechněte si zvukový záznam ve formátu MP3 zde: The-space-between-self-esteem-and-self-compassion-by-kristin-neff-at-tedxcentennialparkwomen

Kristin Neff – docentka na Texaské univerzitě v Austinu

Dalo by se říct, že jsem evangelistka soucitu se sebou. Ráda šířím dobré zprávy o soucitu se sebou samým. Posledních 10 let své výzkumné kariéry jsem věnovala studiu přínosů soucitu se sebou samým pro duševní zdraví a v poslední době pracuji na vývoji intervencí, které mají lidem pomoci naučit se být k sobě v životě soucitnější.

A důvod, proč jsem tak zapálená pro soucit se sebou samým, je ten, že jsem jeho sílu skutečně poznala ve svém vlastním životě. Poprvé jsem se o soucitu se sebou dozvěděl v roce 1997, když jsem dokončoval doktorát na Kalifornské univerzitě v Berkeley. A procházela jsem opravdu těžkým obdobím. Právě jsem se dostala z velmi nepříjemného rozvodu, cítila jsem spoustu studu a sebeodsuzování. Cítila jsem velký stres: dokončím doktorát, a když ho dokončím, najdu si práci? Tak jsem si řekl, že je vhodná doba naučit se meditovat.

Zapsal jsem se tedy do místní buddhistické meditační skupiny. A hned první večer, hned na prvním kurzu, mluvila žena, která skupinu vedla, o důležitosti soucitu, a to nejen s druhými, ale i se sebou samým. O důležitosti zahrnutí sebe sama do kruhu soucitu, o tom, že se k sobě chováme se stejnou laskavostí, péčí a starostlivostí jako k dobrému příteli. A v tu chvíli jako by se mi nad hlavou rozsvítila žárovka. Uvědomila jsem si, no, nejdřív jsem si pomyslela co? Člověk se k sobě smí chovat hezky a je v tom podporován. Ale uvědomila jsem si, že to bylo přesně to, co jsem v té těžké životní chvíli potřebovala.

Takže opravdu od toho dne mohu říct, že jsem se záměrně snažila být k sobě soucitnější a téměř okamžitě to přineslo obrovský rozdíl. A pak jsem naštěstí dostala práci. Absolvovala jsem dvouleté postdoktorské studium u jednoho z předních výzkumníků sebeúcty v zemi. A při práci s ní jsem si začal uvědomovat, že soucit se sebou samým nabízí spoustu výhod, sebeúcta ne.

V pořádku. Začnu tedy definicí toho, co mám na mysli pod pojmem sebeúcta. Sebeúcta je globální hodnocení vlastní hodnoty, úsudek: jsem dobrý člověk, nebo jsem špatný člověk? A po mnoho let psychologové skutečně považovali sebeúctu za konečný ukazatel psychického zdraví. A má to svůj důvod. Existuje spousta výzkumů, které ukazují, že pokud máte nízké sebevědomí, pokud se nenávidíte, budete mít deprese, budete úzkostní, budete mít nejrůznější psychické problémy. Pokud to bude opravdu zlé, můžete dokonce uvažovat o sebevraždě.

Vysoké sebevědomí však může být také problematické. Problém není v tom, jestli ho máte, ale v tom, jak ho získáte, že? V americké kultuře si tedy k tomu, abychom měli vysoké sebevědomí, musíme připadat výjimeční a nadprůměrní. Dobře, kdybych někomu z vás řekl, že váš pracovní výkon, aha, je průměrný, nebo že jste průměrná matka, nebo kdybyste mi potom řekli, že tenhle rozhovor byl průměrný, tak bych se zhroutil, že? Být průměrný není v pořádku. Být průměrný se považuje za urážku.

Tak v čem je problém? Když všichni musíme být zároveň nadprůměrní, že? Vybavují se vám slova „logická nemožnost“, že? Dobře, tak co se stane, když se všichni musíme cítit nadprůměrně, když začneme hrát tyhle malé hry, začneme najednou hledat způsoby, jak se nafouknout a shazovat ostatní, abyste se ve srovnání s nimi mohli cítit lépe. A někteří lidé to skutečně dovedou do extrému. Možná to víte, možná ne, ale v této kultuře existuje epidemie narcismu. Posledních 25 let sledujeme úroveň narcismu vysokoškoláků a ta je nejvyšší, jaká kdy byla zaznamenána. A ve skutečnosti se mnoho psychologů domnívá, že je to kvůli hnutí za sebeúctu ve školách.

A z potřeby cítit se lépe než ostatní, abychom se cítili dobře, může pramenit spousta nepříjemných sociálních dynamik. V naší kultuře máme také epidemii šikany ve školách. Proč děti šikanují? Proč mají děti, které si utvářejí pocit vlastního já, pocit, že musí šikanovat ostatní? Je to částečně proto, aby si vybudovaly vlastní pocit sebeúcty, aby měly pocit, že jsou silnější, mocnější než ty ostatní děti, které šikanují.

Nebo proč mají lidé předsudky? Proč máme pocit, že naše náboženská skupina nebo etnická skupina nebo politická strana je lepší než ta druhá? Částečně proto, abychom si zvýšili vlastní sebeúctu.

Dalším problémem sebeúcty je, že je podmíněná – je závislá na úspěchu. Cítíme se dobře jen tehdy, když se nám daří v těch oblastech života, které jsou pro nás důležité. No a co se stane, když se nám nedaří? Co se stane, když nesplníme své ideální standardy? Cítíme se mizerně, máme ze sebe hrozný pocit. A pro ženy je to obzvlášť těžké, protože co myslíte, že podle výzkumů na celém světě je doménou číslo jedna, do které ženy investují svou sebeúctu? Správně? Naše vnímání toho, jak jsme atraktivní, a standardy pro ženy jsou tak vysoké – jak se můžeme cítit vzhledově nadprůměrné, když se díváme na všechny ty supermodelky? Dokonce i supermodelky se ve srovnání s jinými supermodelkami cítí nejistě, že?“

Stránky: První |1 | … | → | Poslední | Zobrazit celý přepis

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.