Articles

Jaké to je randit s autistou

Randění je složité. Randění, když máte poruchu autistického spektra, je… jako hnát slepé kočky do sopky, která je přímo naproti světovému muzeu rybiček a kočičího trusu.

Mám autismus, a kdyby moje zkušenosti s randěním byly životopisem, byly by z obou stran prázdné. Během nejjednodušší interakce s potenciálním milostným zájmem pracuje můj mozek přesčas. V zájmu svého duševního zdraví jsem se v poslední době uchýlil k online seznamování, i když výsledky byly jen postupně lepší. Snažit se interpretovat význam drobných gest, blízkosti nebo jejího nedostatku, drobných útlumů a hřebenů konverzace – je to pro mě jako snažit se rozluštit Da Vinciho kód. Už jen pomyšlení na to, že se pokusím navázat – nedej bože – fyzický kontakt se svým partnerem, ve mně vyvolává zkrat a spirálu neúspěšných sociálních kalkulací a ochromující úzkosti. Netřeba dodávat, že druhých schůzek moc nemám.

Reklama

Moje vlastní romantické debakly mě často přiměly přemýšlet o tom, jak se daří jiným aspíkům. Někteří musí mít jistě větší štěstí než já. S tímto vědomím jsem udělal to, co by v takové situaci udělal každý spisovatel (předpokládám). Sáhla jsem po seznamu otázek a musím přiznat, že odpovědi, které jsem našla, možná neodhalily tajemství pravé lásky ani nic podobného, ale to, co odhalily… překvapilo i mě.

Lana*, 31

VICE:
Lana: Měla jsem pět přítelů, čtyři z nich jsem potkala buď v baru, nebo na večírku. Alkohol je skvělý společenský lubrikant.

Kolik vám bylo, když jste začala randit?
Bylo mi šestnáct, když jsem měla prvního kluka. Nechodili jsme spolu v klasickém slova smyslu. Děsila jsem se představy, že se s někým sejdu s jasným cílem promluvit si, abych zjistila, jestli se k sobě hodíte. Takže jsme v podstatě jen pili pivo, poslouchali hudbu a jeden slavný měsíc se líbali.

Jak důsledně jsi byla ve vztahu v průběhu svého života?
Ve vztahu jsem byla po většinu svého dospělého života. Nyní je mi 31 let a v současné době jsem ve čtyřletém vztahu.

Věděla většina vašich partnerů o vaší poruše autistického spektra? Pokud ano, kdy jste jim to řekla?“
Diagnostikována jsem byla v době, kdy jsem byla se svým současným partnerem, takže k žádnému coming-outu nedošlo. Řekla jsem mu, že můj psychiatr (ke kterému jsem chodila kvůli depresím) mě chtěl vyšetřit na autismus, což pro mě byl obrovský šok, protože jsem to nikdy nepovažovala za možnou variantu. Řekl mi, že mu na tom vůbec nezáleží. Má mě rád takovou, jaká jsem, a to, že jsem najednou dostala nálepku, to nijak nezměnilo.“

Reklama

Co je na randění nejtěžší?“
Nechytám se narážek. Lidé si často myslí, že s nimi flirtuji, přitom jsem jen společenská. Už jsem přestala počítat, kolikrát jsem pozvala kamaráda muže na film, aby se na mě pak naštval, když zjistil, že se opravdu chci dívat na filmy, ne na sex. Dřív jsem měla hodně mužských přátel, ale většinu z nich jsem ztratila kvůli podobným nedorozuměním.

Taky mám hodně úzkostí. Nikdy jsem nerandila v tom klasickém smyslu, že bych se s někým postupně seznamovala u skleničky, večeře a filmu. Když si naplánuji, že si jen tak vyrazím a popovídám si s někým, ke komu nic necítím, cítím neuvěřitelnou úzkost, a to takovou, že to nakonec často zruším. Setkat se s někým na skutečném rande? Střízlivý? Myslím, že bych to ani nezvládla.

Co si myslíš, že je na randění s aspíkem nejlepší? Nejhorší?
Nejlepší věc? Jsem síla, se kterou se musí počítat v barových kvízech. Nejhorší věc? Dokážu si vzpomenout na každý náš rozhovor a použít ho proti tobě v hádce. Ale vážněji řečeno, nemyslím si, že by randění s aspíkem mělo nějaké zvláštní klady. Mám docela dost „aspirických superschopností“, ale žádná z nich není ve vztahu zvlášť užitečná. Je to jedna z těch věcí, kde je můj normální, vědecký přístup docela k ničemu. Je tu ale i pár nevýhod, hlavně moje nepružnost. Nezvládám nečekané návštěvy, nezvládám, když se můj přítel opozdí, a nezvládám, když věci nejsou na svém místě. Jsem velmi klidný, vyrovnaný a přátelský člověk, nikdy jsem nebyla agresivní, ale když jsem žila s předchozím přítelem, jednou jsem převrátila věšák na ručníky, protože je špatně složil.

„Kink mě opravdu „oslovuje“, protože je to všechno o pravidlech a hranicích, což je v podstatě aspické porno.“

Jaké věci, kvůli kterým jste se s minulými partnery nepohodli, souvisely s vaší poruchou autistického spektra?“
Většinou jsme se střetli kvůli mé rigiditě. Můj přítel je velmi spontánní člověk. Nerad věci plánuje, nedbá na čas a není nejlepší ve zvedání telefonu. Já si musím věci pečlivě plánovat, jinak jsem ve stresu. To samozřejmě není nejlepší kombinace. Když mu řeknu, že má být někde v 8:30, začnu se v osm stresovat a přemýšlet, jestli přijde včas. V 8:45 mi zavolá, aby mi oznámil, že se chystá odejít. Jo, občas se pohádáme…

Jak jste ve vztahu řešili sex a fyzickou intimitu?“
Já s tím nemám problém. Mám rád sex a v minulosti jsem byl dost promiskuitní. Nemám problém oddělit emoce od sexu. Pro některé partnery to ale může být trochu ošemetné. Nemám problém mít sex s někým, koho nemám rád jako člověka, pokud je sex dobrý. To někdy lidi mate a myslí si, že spolu chodíme. Jednou jsem se dostala do neuvěřitelně bolestivé situace, když mě kluk, se kterým jsem pravidelně souložila, představil svým kamarádům jako svou přítelkyni a já překvapeně vyhrkla: „Haha, to v žádném případě.“ Ten kluk si pak v klubu vyplakal oči, jeho kamarádi mě nenáviděli a já odešla a přemýšlela, jak k téhle mylné představě došlo. Netřeba říkat, že jsem s ním pak už nikdy nespala.

Reklama

Jakým způsobem si myslíš, že tvoje porucha autistického spektra mohla ovlivnit tvůj postoj k lásce a sexu?
Jsem bisexuální kinkster v monogamním vztahu. Myslím, že to, že jsem Aspík, mi usnadňuje sexuální dobrodružství. Protože jsem schopen oddělit sex a emoce, mohu si sex užívat jako zábavnou činnost. Sex s mým přítelem je nádherný zážitek s hlubokým citovým významem. Sex s někým jiným je jen zábava. Kink mě opravdu „oslovuje“, protože je to všechno o pravidlech a hranicích, což je v podstatě Aspie porno. Mám velmi racionální pohled na lásku, sex a vztahy a nedokážu říct, jestli za to může Asperger, nebo moje osobnost. Můj neurotypický přítel to cítí stejně. Oba jsme dost nihilističtí.

Brodie*, 19

VICE: Jaký máš názor na sex a randění?
Brodie: Upřímně řečeno, jsem asexuál, takže bych nechtěl mít pohlavní styk. Objímání by bylo v pořádku ještě před navázáním vztahu, ale líbání by bylo v pořádku až po navázání vztahu.

Jak dlouho víte, že jste neprožíval sexuální touhu?“
Dlouho. Když jsem se poprvé dozvěděla, co je to sex, rozhodla jsem se, že nechci mít sex, dokud se nevdám. Nedávno jsem se však rozhodl, že sex nechci mít vůbec, a to ani po svatbě. V podstatě chci zůstat pannou po celý život.“

Reklama

Jak by pro tebe vypadal ideální vztah? Váš ideální partner?
Dokonalý vztah? To je pro mě těžko představitelné. Asi někoho, kdo má stejné zájmy jako já. Můj ideální partner by byl někdo, kdo je velmi milý, sladký a nevinný, stejně jako dívka, ke které jsem v minulém roce něco cítil. Je to jediná dívka, u které jsem měl pocit, že je pro mě v podstatě ideální.

Jak poznáš, že je pro tebe někdo „ten pravý“?
Konkrétně v tomto školním roce, který právě uplynul, byla jedna dívka, ke které jsem nakonec začal něco cítit. Po celou dobu studia na univerzitě jsem si říkal: „Do žádného vztahu nepůjdu. Nebudu k nikomu nic cítit.“ To je pravda. Ale pak jsem se na začátku tohoto roku začal bavit s jednou dívkou, se kterou jsem se loni moc nebavil. Nakonec jsem začal navštěvovat její apartmá, docela často, a nakonec jsem k ní vyvinul romantické city. A konkrétně tahle dívka mi připadala jako „ta pravá“, protože to byla podle mého názoru ta nejhodnější a nejnevinnější dívka, jakou jsem kdy potkal. To byla jediná láska, která se u mě na univerzitě objevila, a kdybych tuhle osobu nepotkal, pravděpodobně by se u mě na univerzitě neobjevila vůbec žádná láska.

Vidíš nějaké nevýhody chození s aspíkem?
Nejhorší věc na chození se mnou se vlastně může týkat spousty aspíků. Mám tendenci hodně hrát role. Jedním z mých intenzivních „aspiovských“ zájmů je, že přehrávám scény z filmů nebo animovaných filmů. Někdy si myslím, že hraní rolí může ostatním připadat divné nebo otravné.

Anna*, 21

VICE: Většina tvých partnerů o tvé poruše autistického spektra věděla? Pokud ano, kdy jim to říkáte?“
Anna: Obvykle někomu neříkám, že jsem s tímto spektrem, pokud to není dost vážné, například pokud spolu chodíme několik měsíců. Nikdy jsem neměla vztah, ve kterém bych cítila, že je nutné druhému člověku říct, že mám spektrum. Přátelé a rodina mi vždycky říkali, že bych neměla někomu říkat, že mám spektrum, pokud to nepovažuji za nutné a pokud to vztahu neprospěje.

Co je na randění nejtěžší?
Pokud mám pocit, že jsem kluka naštvala, tak mu píšu a píšu a píšu, dokud neodpoví, což situaci ještě zhoršuje. Nakonec se ozve o hodinu a půl později a řekne mi, abych přestala psát, což ve mně pak vyvolá pocit, že je ještě víc naštvaný, takže píšu a píšu a píšu pořád dokola. Je to neustálý koloběh. Když mi lidé dávají smíšené signály, děsí mě to. Potřebuji přímé, přímočaré signály: mám zájem nebo nemám zájem – nic mezi tím.“

„Když mi lidé dávají smíšené signály, děsí mě to. Potřebuji přímé, přímočaré signály: zájem nebo nezájem – nic mezi tím.“

Co si myslíte, že je nejlepší na randění s aspíkem? Nejhorší?“
Jediná věc, která se mi na randění s někým, kdo je ze spektra, opravdu líbí, je, že nehrají hloupé seznamovací hry, jako je čekání několik hodin, než někomu napíšou, celý týden po prvním rande. Aspíci jdou rovnou k věci. Jejich záměry jsou velmi snadno dešifrovatelné. Jediná věc, která se mi na randění s aspíkem nelíbí, je, že nedokáže vnímat sociální signály, které by neurotypický člověk vnímal. Například když se vás neurotypický jedinec pokusí na prvním rande chytit za ruku nebo vás políbit, věnoval by vám přímý oční kontakt a věděl by, že pokud se dotyčná osoba nepohne, je to její signál, který říká: „Můžeš mě políbit.“ Pokud by se dotyčná osoba nepohnula, byl by to její signál. Aspík by nic z toho nezachytil a nepochopil by, že pokud se dotyčná osoba stáhne, je to signál, že jí není příjemné ji líbat.

Můžeš mi popsat, jaké máš zkušenosti s online seznamováním? Doporučila byste to někomu jinému s tímto spektrem?“
Určitě bych to nedoporučila, protože spousta chlapů na těchto stránkách jsou hráči. Rádi si s dívkami hrají a já jsem si všiml, že hodně dívek s tímto spektrem má tendenci se nechat obehrát. Když mluvíš s lidmi online, nevidíš jejich mimiku, takže když řekneš něco nevhodného nebo divného, neuvidíš výraz tváře. Problémem pro mě bylo i to, že se mi někdo postavil. Téměř každé rande, se kterým jsem se snažila seznámit na těchto stránkách, mi to udělalo.

Claire*, 27

VICE: Kolik ti bylo, když jsi začala randit? Jak soustavně jste v průběhu let udržovala vztah?“
Claire: Nevím, jak odpovědět. První rande jsem měla v 19 letech, ale byla to ojedinělá událost. V jednadvaceti jsem začala „hledat“ a ve dvaadvaceti jsem našla partnera, se kterým jsem od té doby, kromě mnoha dalších partnerů v průběhu let, protože jsem polyamorní. Teď je mi 27 let.

Je opravdu zajímavé, že praktikujete polyamorii. Co tě přitáhlo právě k tomuto životnímu stylu?
Vždycky jsem měl sklony k polyamorii. Trochu jsem to ale pohřbil, považoval jsem to za fantazii puberťáka. Jedna věc na polyamorii, která mě jako aspíka opravdu přitahuje, je, že lidé s tímto spektrem mají rádi velmi jasná pravidla a hranice, a v polyamorních vztazích se tyto věci musí domlouvat, aby to fungovalo. Jinak mi poly přijde mnohem těžší. Porucha autistického spektra ovlivňuje komunikaci a poly je o komunikaci. Mám méně času o samotě na zotavení, protože musím zajistit, aby všichni moji partneři měli čas, který potřebují, a protože neřídím, je kvůli tomu obtížnější domlouvat si schůzky s každým partnerem. Vzhledem k tomu, že jsem finančně závislá na invaliditě, snaha vymyslet životní nastavení, které by fungovalo pro všechny, byla- No, ještě jsme na to nepřišli.

Reklama

Většina vašich partnerů věděla, že jste na spektru? Pokud ano, kdy jste jim to řekla a s jakými reakcemi jste se setkala?
Oh, jsem velmi otevřená. Tak moc, že mému bývalému to nikdy nikdo výslovně neřekl a nějak to nevěděl pět měsíců. Ups… Co se týče reakcí, tak ty byly asi všelijaké, nejlepší reakce, kterou jsem kdy dostala, byla, když mi jeden partner řekl: „To mě nevystraší,“ a nejhorší – no, to se nestalo, když zjistil, že jsem na spektru, ale když jeden z mých bývalých zjistil, jaká mám omezení, byl na to dost zlý.

Co je na randění nejtěžší?
Důvěřovat někomu, že mi neublíží. Riskovat, že se mi bude vysmívat pokaždé, když nový partner zjistí, jak málo jsem dospělá a nezávislá. Mám za sebou pár špatných zkušeností. Jeden z mých bývalých mě v podstatě obvinil z toho, že jsem chráněná slaboška, jakmile zjistil, co všechno neumím nebo nemůžu dělat bezpečně. Také mi řekl klasické: „Ale já jsem znal někoho s Aspergerovým syndromem a ten to uměl…“. Další partner zapomíná, že potřebuji více času na zpracování, když jsem rozrušená. Při hádkách mě často přemlouvá.

Jak jste ve svých vztazích řešili sex a intimitu?
Komunikací a kompromisem. Nechci zacházet do přílišných soukromých detailů, ale hlavní je, že s partnery věci důkladně probírám. Je smutné, jak málo párů diskutuje o tom, co se jim líbí a nelíbí a jak může jeden druhého lépe uspokojit. Jsou úkony, které nedělám nebo které musím upravit. Kvůli svým smyslovým problémům jsem musel vyzkoušet obchůdky, abych mohl své partnery stále uspokojovat. Své partnery upozorňuji, že mohu být neverbální, a probíráme způsoby, jak s tím bezpečně pracovat. Mám selektivní mutismus, který se projevuje během sexu kvůli všem smyslovým podnětům a emocím. Stávalo se to často, když jsem byl mladší, ale přizpůsobil jsem se a snažím se vyhnout přetížení a úzkosti, která to spouští. V dnešní době se mi to většinou stává jen při sexu, nebo když jsem velmi úzkostná a zároveň fyzicky nemocná.

Kdybyste mohla svému současnému nebo příštímu partnerovi říct něco o své diagnóze, co by to bylo?
Že nesnáším negativa stejně jako vy, ale dělám, co můžu.

*Jména byla změněna.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.